Slavata Triatlon Tour je každý rok zakončena poměřením sil těch nejlepších závodníků z celé ČR, kteří se po skončení prázdnin v druhém zářijovém víkendu přijedou do Prahy utkat o to nejvyšší místo ve své kategorii. Z každého města konání STT vždy dorazí 3 nejlépe umístění, aby zabojovali o účast na tréninkovém kempu, který je vedle horských kol další hodnotnou cenou, kterou Tomáš do svého sportovního projektu každoročně věnuje.
V roce 2012 byl jedním z výherců i desetiletý Filip z Ústí nad Labem, kterého ke sportu dovedl tatínek. Filip vzpomíná na to, jak s ním našel staré růžové kolo u popelnice v Anglii, kde s rodinou necelé dva roky bydlel. „Táta vedle mě běhal a já na něm jezdil. Byly mi čtyři.“ O dva roky později se zúčastnil svého prvního cyklo závodu a v osmi letech už stál na bedně Slavata Triatlon Tour.Filip si svým medailovým umístěním zajistil nejen „místenku“ na tréninkový kemp U Roštěnky v Telči rok poté, ale i možnost strávit letos s Tomášem týden plný dobrodružství a nečekaných překvapení.
Filipe, pamatuješ si, co všechno jste na tréninkovém kempu v Telči dělali?
„Jeli jsme na hrad Roštejn, běhali do kopce a uprostřed dělali 10 dřepů, nahoře 10 kliků a po sběhu dolů 10 sklapovaček. Tak jsme se jezdili koupat a skákat do lomu a posilovali na TRX. Bylo to sice náročné, ale bavilo mě to a alespoň jsem potrénoval.
Když ses vrátil domů, začal jsi více sportovat?
„Ano o trošku víc ano. Snažil jsem se víc posilovat, dělat kliky, sedy lehy a dřepy. Taky jsem víc jezdil na kole a běhal.“
A trénuješ jenom proto, že tě to baví nebo protože bys jednou chtěl být sportovec?
Protože bych chtěl být jednou sportovec.
A jaký sport by tě nejvíc bavil a proč?
Nejspíš horská kola, protože mě baví jezdit v terénu.
Rok poté se Tomášovi ozývá Filipova maminka a tlumočí Filipovo přání, jestli by s Tomášem opět nemohl jet trénovat. Tím se dostáváme k tomu, proč je Filip pozván na celotýdenní „tour“, během které po boku Tomáše nejen trénuje, ale poznává jeho náplň dne, náročnost organizace závodů pro děti a zažívá mnoho svých „poprvé.“
Tomáš si tě na týden vzal k sobě, protože sis to prý moc přál a protože jsi moc šikovný. Na co ses nejvíc těšil?
„Abych zase trochu potrénoval. A těšil jsem se na to, že budeme pořádat závody.“
V den, kdy Filip dorazil za námi do Prahy, mu Tomáš v autě oznámil, že se jede skákat z mostu. Filip se po celou dobu usmíval a ani netušil, že jedním ze skákajících bude za chvíli i on sám. Tiše sledoval všechny, kteří se soukali do sedáku a vzrušeně přelézají zábradlí na zvíkovském mostě. Po třech zhlédnutých seskocích už vytáčel číslo domů, aby se zeptal, jestli si může taky skočit. Od té chvíle se rozjíždí kolotoč Filipových poprvé. Poprvé jede s Tomášem na Slovensko, kde se účastní dětského Oravamana a na svých prvních zahraničních závodech ve své kategorii vítězí. Nejen, že se závodu zúčastní, ale poprvé se také aktivně zapojuje do stavění tratě a příprav se závody spojenými. Den na to absolvuje běžeckou trasu v horách přímo v centru dění „dospěláckého“ Oravamana, kde na trati potkává zdatné triatlonisty a fandí jim až do cíle.
Filipe, máš pocit, že jsi dostatečně potrénoval?
Určitě. Bolej mě nohy a jsem unavený.
Strávil jsi s Tomášem celý týden. Skákal jsi poprvé z mostu, byl jsi na Slovensku, byl jsi s dětmi na táboře, závodil jsi, uběhl jsi 19km v horách, byl jsi hodně se Štěpánem a Dominikem. Co se ti líbilo úplně nejvíc?
Všechno.
Kolik roků je tvým rodičům?
Oběma 36.
Tomášovi je skoro stejně. Bereš ho spíš jako dospělého nebo jako kamaráda?
Jako dospělého kamaráda.
