Záměrem losování kol v rámci Slavata Triatlon Tour je obdarování dětí bez ohledu na jejich umístění v celém závodu. Kola mají dětem přinést radost a motivaci použít je jako prostředek k tomu, aby svůj volný čas trávily aktivně a splnili si sen. Ne vždy se ale poslané kolo na adresu rodiny dítěte dostane přímo do jeho rukou a tento záměr splní.

Příběh desetiletého Martina z Plzně nám snad pomůže k tomu, aby se někteří z rodičů zastyděli a zamysleli nad tím, jak bezohledný a necitlivý jejich přístup někdy vůči jejich dětem být.

Martin své kolo získal před rokem a měl z výhry neskutečnou radost. Po příchodu domů mu nikdo nevěřil, protože si často vymýšlel a ani maminka ani tatínek ho nebrali vážně. V roce, kdy mu kolo dorazilo, byl jeho otec bez práce. Na psychice mu to moc nepřidalo, jednal mnohdy výbušně a byl psychicky labilní. Martin si vybavuje, když nové kolo přišlo: „Myslím, že to bylo v pondělí. Nešel jsem kvůli tomu na odpoledku a s mámou jsme si šli kolo vyzvednout.“

Nedlouho poté, co na kole, které nahradilo staré a chatrné po dědečkovi, trénoval, si všiml, že táta brouzdá po internetu a zjišťuje, kolik model kola, které Martinovi dorazilo, stojí peněz. Martin se ze strachu na nic neptal, ale už tušil, že jeho kolo bude možná určeno na prodej vzhledem k tíživé finanční situaci v rodině. Když pak jednou přišel domů, kolo skutečně nenašel a následně jej spatřil u svého spolužáka. „Kdyby se mě zeptali, pochopil bych, že potřebujeme peníze a kolo se musí prodat, abychom nějaké měli. Je mi to líto. Myslel jsem si, že táta kolo prodá a až sežene práci, koupí mi jiné. Tak se ale nestalo a já se na to raději neptám.“

Dospělí často zapomínají na to, co všechno děti dokážou vnímat a tak i jednají. Když se rodiče dohodnou na střídavé péči dítěte, myslí na to, aby měli ke svému dítěti časově férově rozdělený přístup a svou výchovou ho mohli oba dostatečně ovlivňovat. Dítě se každý týden stěhuje z bytu do bytu a stává se prostředkem nevyřízených účtů. Rodiče tlačí na dobré známky ve škole a přitom jim mnohdy nejde o budoucnost svých dětí, ale chtějí vypadat dobře před svými známými nebo se porovnávat s příbuznými.

Když jsem se Martina zeptala na to, jaký by chtěl být rodič, řekl, že by nechtěl být ani moc přísný ani moc vstřícný, aby jeho děti nebyly rozmazlené.

„ Co by se stalo, kdybys vyhrál kolo teď. Co bys řekl doma?“

„Táta by se to nikdy nesměl dozvědět. Kolo bych schoval.“