“Dobrý den, nevím, jestli si mě ještě pamatujete, účastnila jsem se Vámi organizovaného závodu Albert triatlon tour, v Praze Butovicích. Jezdím za TJ Kovo Praha a protože mám zítra v Dobříši časovku jednotlivců do vrchu, nemůžu se finále Albert triatlon tour účastnit. I když jsem toto finále chtěla pojmout hlavně treninkově (bez výhry) a spíše Vám pomoci s organizací závodu, hlavně z tohoto důvodu mi je líto,že se nebudu moci účastnit. Byl jste totiž jedním z těch, díky kterým jsem se začala cyklistice více věnovat a i když jste mě varoval před těžkým tréninkem pana Vršeckého, právě on mi pomohl k zisku šesti medailí na MČR na dráze. Za to bych Vám chtěla moc poděkovat a doufám, že do budoucna najdu čas, kdy bych Vám mohla nějak pomoci v tom, co děláte.“
Tato slova v roce 2013 poslala Tomášovi dnes dvacetiletá cyklistka Tereza Majerová (TJ Louny), držitelka 6 medailí z MČR na dráze, svěřenkyně nejúspěšnějšího trenéra československé dráhové cyklistiky Pavla Vršeckého. U zrodu jejího nadšení pro kolo stál nejen její dědeček, vášnivý to cyklista, ale právě i Tomáš se svou triatlonovou tour, která Terezce za první místo v kategorii nadělila kolo. Vzhledem k tomu, že v Praze nenacházela uspokojivé zázemí pro trénink na horském kole, rozhodla se pro silniční dráhu…
V kolika letech jsi poprvé závodila na Slavata Triatlon Tour?
Poprvé jsem se účastnila před třemi lety, kdy mi bylo 17let a to na závodech v Praze v Nových Butovicích. V onom roce jsem měla takovou sportovní pauzu od atletiky kvůli zranění a navštěvovala veřejné závody.
Jak ses o závodech dozvěděla? Věděla jsi, že závody jsou určeny pro děti z veřejnosti i z dětských domovů?
O závodě mi řekla mamka, konal se kousek od našeho domova, tak jsem si řekla, proč to nezkusit.O tom, že jsou závody určeny jak pro děti z dětských domovů, tak pro děti z veřejnosti, jsem věděla, a přišlo mi to jako skvělý nápad. Myslím si, že toto spojení je přínosné pro obě strany. Sama jsem jezdila na tábory, kterých se účastnily i děti z dětských domovů. Chovaly se k sobě moc hezky, často pomáhaly druhým, protože v sobě mají zakořeněné to soužití ve větším kolektivu. Vzájemná pomoc pro ně byla vždy mnohem přirozenější než u ostatních.
Co pro tebe vítězství kola znamenalo?
Na kole, které jsem vyhrála, jsem absolvovala další bikeové závody pro veřejnost a cyklistiku jsem si zamilovala. Přijali mě do cyklistického oddílu a začala jsem se věnovat silniční a hlavně dráhové cyklistice, začala jsem jezdit Český pohár, MČR. Když se o rok později znovu konal Slavata triatlon tour (dříve Albert triatlon tour), závodu jsem se účastnila, ale vyhrané kolo jsem věnovala dívce, která skončila na místě druhém. Měla jsem o to větší radost, že kolo putovalo do dětského domova.
Co tě napadne, když se řekne dětský domov? Jaká je tvá představa o dětech, které tam bydlí?
Vybavím si dětský tábor, kde je hodně dětí, které se navzájem dobře znají a drží spolu. Chodí do školy, na kroužky, nebo do sportovních oddílů, ale nevrací se domů za rodiči, nýbrž domů za kamarády, sourozenci a opatrovateli. Zároveň si vybavím i velmi talentovaného Dušana Vavreka z TJ Favorit Brno, kterého vídám na závodech na dráze.
Co si myslíš o práci Tomáše? Mají jeho akce smysl? Proč?
Tomášova práce je velice obětavá a záslužná. Přijde mi jako skvělý nápad spojení dětí z dětských domovů s dětmi z veřejnosti. Je to jedna z cest, jak si mohou obě strany uvědomit, že jsou si rovni a to hned po startovním výstřelu, kde opravdu nezáleží, odkud kdo přišel. Myslím, že nejedno dítě našlo díky těmto akcím lásku ke sportu, nového kamaráda, nebo lepší pohled na děti, kteří žijí jinak než oni.
Děláš nějaký sport? Pokud ano, proč právě ten?
Jako dítě jsem vystřídala mnoho sportů: atletiku, orientační běh, plavání, ale nakonec se stala cyklistika tím pravým sportem. Baví mě rychlost, taktika, mám radost z dobře odvedeného tréninku, prostě je to pro mě to pravé.
Co tě v životě inspiruje? Jaký je tvůj životní motor? Co tě žene dopředu?
Díky cyklistice jsem poznala přítele Marka, který je pro mne nejenom v běžném životě, ale i v tom cyklistickém, tím pravým motorem. Často spolu trénujeme, díky němu jsem se toho spoustu naučila a moc si ho vážím, je se mnou neskutečně trpělivý. On sám se cyklistice věnuje od svých devíti let a ve všech trénincích je velice důsledný a poctivý. Moc bych si přála, aby na mě jednou mohl být pyšný.
Kdybys mohla strávit den s dítětem ze slabší rodiny nebo dětského domova, jaký by byl, co byste dělali?
Určitě bych ho/ji vzala s sebou na cyklistický trénink na dráhu. Pokud by chtěl/a, mohl/a by se na dráze svézt a třeba by se cyklistická rodina zase o jednoho člena rozšířila. To by mi udělalo neskutečnou radost.
