Možná jste už někdo zakoupil a četl rozhovor, který se mnou udělala Monika Otmarová a moc díky za její zachycení mých myšlenek a vůbec toho, jak to vnímám a proč se tolik snažím pomáhat kolem sebe. Díky Vám všem co jste v tom s námi.
Prostředí dětských domovů, které jsem moc dobře poznal, a lidi, kteří tam pracují, to všechno ve mně vychovalo člověka, který v sobě dokáže mít slušnost a pokoru. Hlavně pokoru. Ve mně byl vždycky silný pocit, že nechci zklamat. To byl můj velký hnací motor, že nechci zklamat jako člověk, že mi lidé důvěřují v tom, co dělám, že mi důvěřuje moje rodina. Člověk na sebe dobrovolně vezme zodpovědnost za svoje okolí a za to co dělá, ale potažmo stejně vnitřně pořád musí bojovat se svojí bezmocí. Ale musíte mít i dostatek sil v tom, že s ní dokáže žít a že si uvědomíte, že jsou věci, které nezměníte. Není to tak, že by to člověk vzdal. Jen se s tou bezmocí naučíte žít a ona vám potom paradoxně poskytne hodně sil na to změnit věci, které změnit jdou.
Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Žena a život @zenaazivot
