Dobrý den, Tomáši,
jmenuji se Alena Bartoňová, je mi 18 let a jsem chovankyní Dětského domova ve Vysoké Peci. Chtěla bych Vám moc poděkovat za to, co pro nás (děti z dětských domovů) děláte. Je pěkné, že jste se nenechal odradit povídačkami o dětech z domovů. Sama vím, co se o nás říká v „normálním světě“, protože jsem skoro 15 let vyrůstala v rodině. Do dětského domova jsem se dostala na vlastní žádost, tenkrát to byl pro mě těžký krok… Zbývaly mi čtyři dny do pololetosti a já se tehdy trochu pod nátlakem školy a zdraví rozhodla pro dětský domov. S odstupem času toho nelituji, poznala jsem štěstí a lásku, která doma moc nebyla. Proto když jsem četla Váš životní příběh, pochopila jsem, že jste to neměl lehké a že tím víc mi můžete být vzorem v mých snech a cílech. Mám ráda děti a tady v dětském domově jim dávám veškerý svůj čas (i když ten mi s přibývajícím studiem ubývá), malým dětem se kolikrát snažím i vynahradit mámu. Nejhezčí odměnou za to vše jsou vlídná slova a pochvala. Jednou se mě šestiletá Izabela zeptala, co bych chtěla, aby mi přivezla z Prahy, kam jeli na Váš Albert Triatlon. Řekla jsem, že mi stačí, když všem ukáže, jak je šikovná a přiveze si třeba i bramborovou medaili. Když se Izabela vrátila z Prahy, byla jsem šťastná, protože svoji kategorii vyhrála… Tehdy jsem dostala nejlepší dárek ze všech, dala mi svou zlatou medaili se slovy, že má patřit mně, protože já jsem s ní trénovala, a že ví, že jsem si jednou přála dostat nějakou cennou medaili. Dodnes je to jediná medaile, co mám (Iza si tehdy přivezla ještě dvě, než se dostala do pěstounské péče.), sport mi moc nejde (jsem nešikovná a astmatik, ale i přesto se snažím, protože pro mě je hlavní zúčastnit se) a v biologických olympiádách se medaile dávají jen v celorepublikovém kole (a tam jsem se zatím nedostala). Proč Vám to ale píši: tím že dáváte dětem medaile i v nižších kategoriích, v nich vzbuzujete naději, že jich jednou budou mít víc, a mně jste tím vlastně splnil sen.
Doufám, že Vás můj e-mail moc nezdržel a ještě jednou Vám chci poděkovat za to, co pro nás děláte. Jste moc hodný člověk, který nám rozumí. Snad Vás jednou potkám, abych Vám mohla osobně poděkovat.
Přeji Vám hodně úspěchů na soutěžích, ať se Vám brzo podaří založit si vlastní rodinu, a také to, aby si Váš synovec Tomáš uvědomil, kde udělal chybu a vrátil se k Vám.
S přáním pevného zdraví Alena Bartoňová