Ač jsme si mysleli, že covidem poznamenaný a v našem případě i bohaté rozvozy dezinfekcí a roušek ověnčený rok 2021 již nemůže být v našich životech překonán, ale opak byl pravdou. Počítám si dny vyplněné prací, besedami či závody, docházím k neuvěřitelnému číslu 152. Pět měsíců čisté každodenní práce, příprav, pomoci či podpory druhým.
Nemohu se už měřit s kamarády triatlonisty a jejich ujetými, uplavanými a uběhnutými kilometry. Prvenství bych si vysloužil leda tak v počtu mozolů na rukách poznamenaných těžkou dřinou v rámci rekonstrukce nového bydlení, tahání pytlů plných oblečení pro ukrajinské uprchlíky či počtu ujetých kilometrů v autě, nebo stavěním závodů… A to jsme si mysleli, že se ten předchozí rok nedá na počet aktivit nafouknout ani o píď. Nafouknutý se cítím po tom roce jen já, protože sport byl odsouván až na druhou, ne-li třetí kolej a má forma šla se stoupajícím počtem aktivit úměrně dolů.
Ještě v prosinci 2021 jsme s Petrou Šumovou z DD Liběchov odletěli do Milána, abychom společně s vedením Českého Decathlonu prezentovali můj příběh, roli sportu v mém životě a záměr propojit týmy zaměstnanců s dětskými domovy v ČR. Díky uznání, které se nám v Miláně dostalo, jsem se mohl tento rok spolehnout nejen na podporu sportu u dětí z DD v různých lokalitách po celé ČR, ale i na výpomoc na akcích Slavata Triatlon Tour. Také finanční dar, který jsme zajistili přímo pro 12 dětských domovů na jejich sportovní vybavení. Peníze v tomto případě spravuje Nadační Fond Pomoci společně s Decathlonem ČR, já už bych toto nedokázal pojmout.
V pohodovém módu vítaný nový rok 2022 se už v jeho samém začátku zkostrbatěl tíhou ruské agrese vůči Ukrajině. Ještě před tím, než se ceny benzínu a potravin začaly nesmyslně šplhat nahoru, jsme se rozhodli pro zásadní životní krok, a to opuštění dosavadního pronajatého domu v Kunraticích a přestěhování se na bývalou zemědělskou usedlost kousek za Prahu. Háček byl v tom, že celá nemovitost k pronájmu byla opuštěna kazašskými dělníky v naprosto zbídačeném stavu. Díky přátelům, kterým dlouhé roky jezdím vypomáhat na akce, sousedům a přátelům jsme během dvou měsíců dokázali (a to doslova) proměnit vlastníma rukama v hezké a důstojné bydlení pro nás všechny. I přes téměř nonstop nasazení na domě, jsem dokázal spunktovat sbírku materiální pomoci pro Ukrajinu a doplnit kamióny, které vypravoval Kvido Štěpánek a mířily na místa uprchlických táborů na území Ukrajiny.
S dokončováním rekonstrukce se neúprosně blížily termíny pravidelných sportovních akcí. Běžecké závody, Slavata Triatlon Tour, triatlony, dětské tábory a příměstské kempy. Téměř 70 sportovních akcí. Na začátku června jako každý rok opět vrcholily přípravy na Cestu k Baltu VOL 5, kterou tentokrát absolvovaly DD Chrudim, Pardubice a Nepomuk. Děti opět absolvovaly 580 km na kole a vybraly 202 639 Kč, které rozdělily mezi domovy seniorů v místě jejich bydliště a Nadační fond život začíná při Nemocnici Královské Vinohrady. Na Cestu k Baltu mi plynule navazovala Harfa jízda, kterou jsem absolvoval opravdu jen pár hodin poté. Nutno podotknout, že Cestě k Baltu předcházely závody pro děti z DD na Slovensku, takže přejezdy jak vyšité.
Nemalou akcí s nemálo přípravami je v mém pravidelném ročním plánování Yellow Ribbon Run. Běžecký závod pro 400 účastníků, který vesměs vybuduji od základu úplně sám s pomocí Hromové party v řepském lesoparku. Závod pod záštitou RUBIKON Centra, Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby byl tento rok věnován dětem vězněných rodičů a jeho partnerkou byla Bára Černošková a ambasador akce je Petr Čtvrtníček. Celý výtěžek ze startovného šel právě na podporu těchto dětí a rodin. Závod jako vždy realizuji zcela zdarma, tak jako všechny akce.
Konec června bývá ve znamení Otrokovic a posledních Slavata Triatlon Tour pro děti z veřejnosti a dětských domovů. Abychom to neměli tak nabité, nadnesl jsem doma 14denní dovolenkový přejezd z Prahy na slovenského Oravamana s pár zastávkami na dětských táborech a “neškodných” sportovních akcích pro známé. Jak říkal Drnec v pohádce Lotrando a Zubejda – to není práce, to je jen takový šolíchání. Myslím, že se nám podařilo vyvážit pomoc a odpočinek a načerpat síly na další závody sezóny.
Souběžně s tradičními triatlonovými závody nám v Praze trénovali malí sportovci v rámci atletických příměstských kempů, které byly pro některé děti ze sociálně slabých rodin zcela zdarma. V září se nám opět rozjela atletická liga s pravidelnými závody a přídavné běžecké závody kamarádů, na kterých pravidelně vypomáháme. Na koncem roku se většinou s vervou o volných víkendech vrháme na cyklostezky a běháme s Terezkou v kočárku.“ Ani v tomto roce tomu nebylo jinak, ač jsme oproti předchozím letům dosti polevili.
V prosinci jsme zase zajistili zásobovací akci pro dětské domovy a také pomohli rozjet desátý ročník projektu Milý Ježíšku, který propojuje dárce přímo s rodinami nebo dětskými domovy a lidé mohou zakoupit dárky přímo pro děti. Splnilo se přes 2000 dětských přání. Díky všem akcím, mám možnost zvát děti z dětských domovu napříč ČR, kdy se o ně dokážu plně postarat a díky půjčovně jim poskytnout dostatečné zázemí. Mají vždy vše zcela zdarma.
Nejde pojmout vše, co děláme a ač jsou některé kolonky v mém kalendáři prázdné, často se stane, že můj den je i tak vyplněný něčím smysluplným. Snažím se vracet k výškovým pracím, či zámečnické (svařování konstrukcí), truhlařina nebo oprava aut pro své přátele, vždy se snažím, aby tyto peníze pak pomohli jinde. Není den, abych zahálel, či si udělal den jen pro sebe. Měl bych pocit, že ten den pak nemá žádný smysl. Je opravdu těžké polevit v tom všem, co dělám, protože tíha zodpovědnosti a potřeba pomáhat kolem, ve mě stále neutuchá. Nechci zklamat.
Tomáš a jeho Hromová parta 2022
Moc Vám všem díky, že jste v tom semnou a sezona 2023 je za rohem, tedy ještě mě čeká spousty práce a příprav. Jestli jste to dočetli až jsem, tak Vám děkuji.
