Proč si Tomáš Slavata zasluhuje svou nominaci v anketě Esquire Man… Jednoznačně proto, že svým jménem nenominuje jen sám sebe, ale příběh, který ho v životě posunul a dokázal nastartovat stovky dobročinných akcí pro děti z dětských domovů a sociálně slabých rodin.Tomáš Slavata. Sportovec, který se účastnil světových triatlonů v sérii Xterra (Havajské ostrovy) a nejnáročnějších triatlonových závodů Ironman, ale také člověk, ve kterém je skryt příběh chlapce vystaveného alkoholismu své matky, ale také otce, který ve svých 21 letech adoptoval své synovce po tom, co se jich vlastní matka vzdala, a v neposlední řadě také člověka, který pro to, aby dětský svět neztrácel naději, organizuje besedy a závody pro děti, jež svým příkladem inspiruje k plnohodnotnému životu ve společnosti.
Co mu život dal?
„Tátu jsem nikdy nepoznal. Odešel od mámy, když mi bylo osm měsíců, a pak už se neobjevil. Mám dvě starší sestry, které měly jiné otce. Máma pracovala v Tesle jako úřednice, ale své problémy řešila alkoholem, což se podepsalo na nás všech. Nejvíc si pamatuji, když se hádala s nějakým partnerem a jezdila k nám policie. Když člověk v sedmi letech vidí, jak mámě teče krev z hlavy, protože po ní někdo hodil půllitr, jste v koutě, řvete, chcete, aby to přestalo. Starší sestry se mě snažily uklidňovat, ale měl jsem z toho hrozné noční děsy. Proto to koktání, útěky z domova…“
Co ho život naučil
„Celé roky jsem bojoval za svět, ve kterém budu šťastný. Dřív jsem do něj utíkal, teď už jsem v něm 24 hodin denně. Říká se, že jedním z největších darů je, když si člověk uvědomí, co umí nejlépe, a tomu se věnuje. Už vím, že jediné, co opravdu umím, je starat se o děti a dávat jim naději. Pochopil jsem také, že můj příběh je dostatečně silný na to, aby se jím inspirovali další lidé. V dětství jsem zažil hodně zlého a nechápal jsem proč. Naučil jsem se proto si z toho zlého brát energii. Čím více překážek bylo, tím víc jsem se jim stavěl. Kdybych nebojoval a nezkoušel to pořád dokola, nebyl bych dnes tam, kde jsem.“
Stejně jako hlavní hrdina filmu Tron se snaží najít svého otce, snaží se Tomáš najít otce sám v sobě a utíká do světa hry – závodů – dětí. Cesta, kterou našel ke svým synovcům, v něm vzbudila zodpovědnost, kterou on sám za sebe od světa dospělých možná nikdy nepocítil. Často totiž narážel na sobeckost, kterou v sobě dospělí přirozeně vypěstovali, a své zájmy a chtíč staví před potřeby ostatních. S odstupem šestnácti let se uchyluje ke stejnému kroku v případě třináctiletého Dominika, kterému chce dát šanci žít mimo dětský domov a dát mu otce, rodinu…
Tomáš je člověkem, který v očích ostatních zažil něco, co by srazilo většinu z nás, ale jeho síla a odhodlání dává naději a sílu nám všem žít své sny. Jeho skromný přístup a jednoduchost myšlenky, s níž bojuje za dětský svět, je velkou inspirací. Mužeme tu napsat cokoliv, ale nikdy to nevyjádří všechno, co Tomáš skutečně zažil a co ho žene kupředu. Můžeme tedy jen naslouchat jeho slovům, díky Anketě poznat jeho příběh a najít v sobě odvahu vykročit.