Je neděle 1.5. večer. Tomáš má za sebou dva závody, které organizoval pro rodiny s dětmi v pražském lesoparku Řepy. Ještě jednou se vyspí a zítra ho čeká jeho největší sportovní výzva v životě. Poběží domů…Musí zvládnout 11,8km plavání, 620km na kole, 180km běhu. Už teď tuší, že to nebude jednoduché a možná i pochybuje…
Bylo to těžké, ale musel jsem to dokázat a doběhnout domů pro ty děti
„Tome, už za týden touhle dobou to budeš mít za sebou,…“
„No ty kráso. Už aby to bylo.“
Spouštěčů výzvy bylo hned několik. Chtěl si splnit kvalitní trénink, potvrdit si možná svou stále dobrou sportovní výkonnost a podpořit své projekty pro děti. Věděl, že když podstoupí něco šíleného, bude ho vidět. V roce 2010 prodal byt a odstěhoval se na ubytovnu jen proto, aby mohl nastartovat svou tour pro děti, kterým chce dát v životě šanci na lepší život, ukázat jim cestu. Tím, že jeho výzva byla dostatečně šílená, přitáhl pozornost několika tisíců lidí, kteří jeho cestu sledovali z práce, z dovolených, ze židle, ze stoje… Díky sportovním hodinkám mohli jeho cestu sledovat i online, což dalo všemu ještě dvojnásobné grády. Byla to skutečná reality show…
„Sleduju to s kolegyněmi z práce a brečím u toho.“
„Posouváme Tomáše prstem po mapě.“
„Je to bojovník.“
„Jsi borec.“
„Neskutečné!“
„Začínám si myslet, že Tvůj Tomáš používá to kolečko v hrudníku, co má Ironman, jinak to není možný.“
…
Podpora na běhu 42km – druhý Ironman
Jak to vůbec vše dopadlo a splnilo se to, co mělo? Dozvíme se v následujícím rozhovoru:
Pája na Tomáše a Tomáš na Páju
P: Jak jsi nakonec zvládl celou výzvu ?
Myslím si, že se s Jiřím nemusíme stydět za ty časy, ale jednoduché to opravdu nebylo.
pondělí 2. 5. 2016 IRONMAN: 10h a 49 minut
úterý 1/2 IRONMAN: 5h a 31 minut
středa 1/2 IRONMAN: 5h a 53minut
čtvrtek IRONMAN: 11h a 40 minut
sobota KRUŠNOMAN – SHORT: 3h a 10minut
neděle 8. 5. 2016 Pražský maraton: 3h a 59 minut
Celkem tedy 819km plavání, běhání a ježdění na kole za 41h a 2 minuty. Trasa Praha – Benátky zvládnuta za méně než 2 dny.
(Ze zdravotních důvodů nastoupil na Short distance v rámci Krušnoman závodu, jeho kilometráž tedy nakonec byla o něco nižší – 11,8km plavání, 580km na kole, 178km běh.)
Kolo 90km, 180km se jezdilo z Úhlavské přes Dolní Břežany do Štěchovic. Otočka vždy ve Zbraslavi
T: Jaké to je být přítelkyní blázna?
Ty nejsi blázen. Ty jsi Tomáš Slavata 🙂
P: Kdo s nápadem a kilometráží celé výzvy přišel? Proč právě takhle sestavený plán distancí?
Již dříve jsme s Jiřím Januškou přemýšleli nad nějakou výzvou i na základě přečtení článků Iron cowboy, ale pak nějak vše utichlo, zřejmě to ve mne zůstalo a já nad tím více a více začal přemýšlel, že vždy v sezoně už pak nemám dost času pořádně sám závodit a vždy mám dobrou formu před tím vším kolotočem, který se rozjede. Chtěl jsem bojovat a poslední měsíce nebyly jednoduché, potřeboval jsem v sobě najít novou sílu a posunout se nad to vše. Uzavřít příběh. Postupně jsem k tomu začal přidávat, to, že to může pomoci i dětem a tomu, co dělám a vše se tak hezky rozrostlo až do výzvy Běžím domů.
Plán byl sestavený tak, aby byl aspoň trochu reálný i s ohledem na trénink, který jsem věděl, že zvládnu. Vše bylo naplánované tak, že po hlavním Ironmanu bude následovat ½ Ironman, kde se budu snažit zregenerovat na další den, ale sám jsem si nedokázal představit, jak to zvládnu, ale chtěl jsem to přijmout a bojovat nejen za sebe.
T: Co sis skutečně myslela, když jsem ti o výzvě řekl?
Vždy věřím tomu, že to, co děláš má nějaký smysl. Vím, že jsi dobrý sportovec, trpělivý a rozumný, a že bys neudělal nic, co by se nedalo zvládnout. Dal jsi do přípravy spousty energie a času, měl jsi sestavený plán. Ani na moment jsem nepochybovala o tom, že bys to nezvládl.
Plavalo se v 50m bazénuv Podolí
P: Vzpomeneš si, co se ti honilo hlavou první den výzvy?
První den výzvy jsem stále přemýšlel nad tím, jak to vše zvládnu a zdali je to vůbec možné, ale jak už jsem říkal před výzvou, postavil jsem před sebe možná pro mne nepřemožitelnou výzvu, ale pocit, že bych to měl vzdát, mi nedovolil se zastavit.
T: Proč jsem to podle tebe skutečně udělal a chtěl projít doslova peklem?
Protože chceš být pochválený. Jsi stále ten malý Tomáš, co běhal za tramvají, aby z ní vystoupil pán a pochválil tě. Máš radost z každého „poplácání“ po zádech jak verbálně, tak fyzicky. Chceš, aby tě lidi chválili za to, co dokážeš, jak jsi silný a jak dokážeš překračovat hranice, ke kterým druzí nedospějí ani za celý život. Chceš být jiný, protože být jiný v tvém případě znamená podat pomocnou ruku dětem i za cenu vlastní oběti.
Druhý Ironman byl peklo.Tomáš dostal zimnici a vypadalo to, že běh už nedokončí
P: Když jsi plánoval celý týden, který den jsi tipoval jako nejtěžší? Potvrdilo se ti to?
Moc dobře jsem věděl, že bude hodně těžký druhý Ironman a závěrečný maraton, který jsem chtěl zaběhnout po tom všem pod 4 hodiny, což se povedlo. Dokončit druhého Ironmana bylo už hlavně v hlavě. Takže se mi to potvrdilo a možná proto jsem byl na to i lépe připravený.
T: Co bylo nejtěžší z celé výzvy pro tebe? Být přítomna tomu, jak se sám trápím nebo zajistit zázemí pro mou výzvu?
Fungujeme tak, že když je jeden dole, druhému se v hlavě spustí alarm, který mu dodá sílu se vzájemně podržet. Celou výzvu jsem cítila, jak moc tě to bolí a že mám v rukou moc tě ochránit a možná i zachránit. Nedělala jsem nic navíc, jen to, co jsem cítila, že je správné. Potřeboval jsi mě a to je to nejvíc, co si můžu přát. Být tu pro někoho a mít sílu mu pomoci. Nejtěžší pro mne byl samotný závěr. Celý týden byl hodně intenzívní, náročné asi bylo to, že jsme se do rána jen převalovali v posteli a nemohli pořádně spát. Těžký byl i pohled na tebe, když jsi nemohl jíst, bylo ti špatně od žaludku, začali tě trápit kolena. Vše bylo na jednu stranu těžké a náročné, ale šla bych do toho zas. Celý tým Lemonade a drive, který celá akce měla, byl nezapomenutelný. Už teď mi to chybí. Připravit zázemí, koupit léky, nachystat jídlo bylo to nejmenší, to byla samozřejmost.
Běhalo se v Kunratickém lese
P: V čem by ses za výzvu pochválil a co jsi podcenil?
Že jsem to nevzdal i přesto, že jsem mohl. Podcenil jsem přípravu na kole a nečekal jsem, že budu mít takové problémy s příjmem jídla a spaní, měl jsem nad tímto více přemýšlet a být lépe připravený. Deficit spánku byl velký a každý den se zvyšoval.
P: Udělal bys něco jinak?
Myslím si, že ne. Každá výzva otevírá nové věci, které ani netušíme, že se mohou stát, a vždy je to o zkušenosti, která nás posune dál. Takže nejde udělat věci jinak, protože oni se stejně udělají jinak a člověk musí bojovat a improvizovat a vždy dojít domů.
P: Šlo by zajít ještě dál?
Určitě ano a už nad tím přemýšlím, jak to bude příští rok a co s Jiřím vymyslíme, ale vidím to na tři Ironmany v jednom týdnu + maraton a Krušnoman , možná i něco mnohem většího.
Před závodem Krušnoman Tomáš organizoval ještě dětské závody
P: Řekl sis v nějaké chvíli, že už to nejde dál nebo jsi byl po celou dobu výzvy v hlavě dostatečně silný?
Byl to čtvrtek, kdy jsem chytil zimnici a nedokázal se ani hnout, v tu chvíli jsem si myslel, že je konec, ale díky lidem kolem sebe jsem to rozběhl a doběhl domů. Nevím, zdali jsem byl dost silný, ale vím, že kdyby to se mnou celé neabsolvoval Jiří, tak bych celou výzvu nezvládl. Středa, která byla celá v dešti a často jsem prochladl, byla dle mého základem problémů, které přišly – kolena, achillovky.
T: Věřila jsi, že to zvládnu?
Jo.
Už po třetím dni výzvy začaly zlobit kolena
P: Ze všech tří disciplín jsi nejvíc trénoval běh. Proč právě ten? Jak tvoje tréninky a tréninkový plán vypadal? Pomáhal ti s ním někdo?
Běh byl pro celou výzvu nejdůležitější ať z pohledu kloubů, achillovek a všeho, aby to tělo bylo zvyklé na nadměrnou zátěž a otřesy. Běh vždy uzavíral den a tam bylo potřeba být nejsilnější. Kolo se dá vždy nějak dojet, ale když dojde na běhu, je to těžké. S tréninkem jsem se vždy obracel na Jana Pernicu, který trénuje atlety a sám je výborný běžec. Věděl jsem, že nad tím, co chci udělat, dokáže přemýšlet stejně jako já a to bylo pro mne moc důležité. Už na konci března jsem měl 1000 km v nohách a běhal jsem 20 až 25 kilometrové tréninky, třeba i čtyři dny po sobě. V březnu jsme končil na 100km na týden a tělo drželo.
P: Tvůj parťák Jiří se do výzvy pustil s tebou. Bojoval někdo někdy takhle intenzívně s tebou a za tebe?
Za Jiřího jsem byl šťastný, když mi řekl, že do toho jde se mnou. Hned jsem věděl, že jsem velký krok k tomu, že to mohu zvládnout, ale ty za mne bojuješ i s mým světem jako nikdo předtím. Poslední dva roky jsem musel udělat velká rozhodnutí, která nebyla jednoduchá, ale s tvojí láskou bylo vše jednodušší a věděl jsem, že bojuji za skutečně čistou lásku. Také Marketa Arazímova a celý tým Lemonade, Viktor Machek, který nám zachraňoval prodej triček, Štěpán, Dominik, Nadační fond pomoci, Tomáš Dvořák, Radek Holinka, Marek Malík radio Expres atd. Těch lidí, kteří mne v posledním týdnu pomohli, je tolik, že ani nedokážu všechny vypsat, což mne mrzí, ale věřím, že to cítíme stejně a to, co děláme nepotřebuje, aby nám lidé děkovali. Doběhl jsem domů s lidmi a velkou podporou a to je pro mne důležité, stejnou podporu dávám dětem kolem sebe.
Tomášova výzva přilákala i štáb České televize
T: Jaké to je být vedle člověka, který takřka obětuje veškerý svůj čas dětem a pomoci?
Pro mne je to velká příležitost ti dát v tvém „obětování se“ jednu pomocnou ruku navíc. Miluju děti stejně tak, jako ty. Chci tu být pro ně. Dokázal bys to i ty, kdybys měl vedle sebe člověka, který by obětoval svůj čas dětem a pomoci?
T: Byl bych za to šťastný.
T: Když půjdu do další výzvy, budeš mi to rozmlouvat?
Když do toho s tebou půjde Jiří Januška, tak rozhodně ne 🙂 . Nerozmlouvala bych ti to, ani kdybys do toho chtěl jít sám. Společně bychom to zvládli.
P: Splnil sis výzvou nějaký sen?
Ani ne tak sen, ale posunul jsem sám sebe dál a v bolesti našel mnohem více síly bojovat za to vše, co dělám bez ohledu na lidi, kteří toho často chtěli využít jen pro sebe. Je to důkaz toho, že se člověk nesmí vzdát a dokáže v očích ostatních nemožné, ale pak se to stane běžným a pochopí, že krůček ke svému snu je on sám. Tak cítím sport a vůbec každou výzvu, kterou si člověk před sebe postaví. Chce žít, nikoliv přežívat.
Oslava a grilovačka na konec
P: Co bylo cílem celé výzvy? Byl tento cíl dosažen?
Zvládnout to a samozřejmě prodat co nejvíce triček, kde jde výtěžek na akce a děti, které podporuji. Cíl není nikdy dosažen, ale věřím, že to pomůže nastartovat e-shop, kde budou moci lidé kupovat věci na sport a tím podporovat to vše kolem mne a hrdě nosit trika, mikiny s logy, které nesou náš příběh a sen. V tomto nesmírně pomohl Decathlon, který mi funkční věci nechává za nízké ceny, tím mohu dát kvalitu lidem a peníze dětem.
P: Celý týden by se dal přirovnat k reality show, kterou sledovalo tisíce tvých fanoušků? Cítil jsi i nějakou zodpovědnost vůči nim?
Ano cítil a velkou, nechtěl jsem je zklamat a zklamat sám sebe. Podpora byla opravdu velká a spousty energie, kterou mi lidé tím dodali. Byl to krásný pocit, že v tom všem nejsem sám.
P: Tento týden jsi opět nastartoval svou tour a v dohledné době už budeš zase v jednom kole. Bereš výzvu i jako trénink na triatlonové závody nebo už budeš jen odpočívat?
Pokud se mi povede dobrá regenerace, tak mám před sebou v červnu Moraviamana, v říjnu Wintermana a jiné závody. Mojí prioritou pro celou sezónu je ale co nejlépe zajistit svou tour pro děti a pomoci organizátorům dalších akcí, kteří dělají akce se stejným entuziasmem jako já. Kdybych dal Moraviamana pod 10hod, nezlobil bych se.
Před závodem Krušnoman Tomáš organizoval ještě dětské závody
P: Jaký je tvůj plán regenerace? Neuplynul ani den a ty už zařizuješ závody pro děti, vyzvedáváš trička, diplomy… Žádné lázně, sauny, masáže…
Jako regeneraci přijímám čas strávený s dětmi. To, že můžu prožívat s dětmi jejich radost a vítězství. Věřím, že se s tím tělo porve samo. Chci se dál zaměřit na to, co je pro mne skutečně důležité.
T: Myslíš si, že skutečně dokážu zanechat odkaz, který děti dokáže inspirovat?
Já v to doufám. Vím, že některé děti, které potkávám na závodech, ani neví, kdo jsi, ale věřím, že je tam i spousta těch, pro které jsi vzor. Moc si přeju, aby v tobě děti měly vzor, aby neskončily špatně, vážily si samy sebe, věřily si.
Popdpora na trase byla velmi důležitá
Naše výzva je u konce, ale náš příběh nekončí. Chceme inspirovat a pomáhat tím, jací jsme, co děláme a jak se vzájemně dokážeme podpořit.
Děkujeme všem, kteří byli celou dobu Tomášovi v jeho výzvě oporou – vaše podpora je stejně tak důležitá jako ta moje. Stojíme všichni v jedná řadě a držíme ho nad vodou. S námi to vše a vždycky dokáže!
Tomáš, Pája a Hromová parta
