Jak řekl ráno Kristián z DD Vizovice:”Dnes už bysme to ale mohli dát.” A dali. Poslední den by měl být za odměnu, ale dnes to bylo opravdu trochu za trest. Větrné počasí a neudržované cesty nás hodně zpomalily a i když byla dnešní cesta nejkratší, byla rozhodně jednou z nejtěžších. Po prvních 30 km bez zastávky a krátkém přejezdu trajektem přes záliv se celá skupina s vervou pustila do posledních 35 km, na jejichž konci čekalo moře. Studené, rozvlněné, ale i tak lákavé. Pohltilo všechny unavené nohy a spláchlo veškeré vyčerpání z cesty. Ta dětská radost byla nepopsatelná. Dojeli jsme na kolech k Baltu. Bylo to těžké, dlouhé, ale krásné a silné. Ráno jsem dětem kladl na srdce, že je v životě čekají těžké zkoušky, které budou muset překonat, a Cesta k Baltu by jim měla v takových chvílích pomoci v tom, že si uvědomí, kolik síly v sobě při této cestě našli, aby i těžké životní chvíle dokázali zvládnout. Letošní rok s námi k moři dojeli neskutečně silní jedinci, kteří plně respektovali nás dospělé a uvědomili si velkou zodpovědnost, která do nich byla vložena. JSTE STATEČNÍ! Zpátky už se vezeme díky Jirkovi, Romanovi a Michalovi v autech. Všichni tři každoročně jedou na otočku až do cíle naší cest, aby nám pomohli s odvozem dětí a kol do místa startu. Opět se jedná o přátelskou výpomoc, kterou kluci dělají naprosto zdarma a ve svém volném čase. Ani bez nich bychom to dnes nedokázali. Odkaz na sbírku: https://www.darujme.cz/www-tomasslavata-cz
