Štafetový závod Jizerun vyzval dva dětské domovy Nepomuk a Volyně, aby se pokusily zase pokořit své vlastní hranice, ale hlavně ukázat jak je důležitá podpora vychovatelů v dětských domovech. 7 dětí Boris, Lukáš, Patrik, Vašek, Michal, Kuba a Karel společně s vychovateli v sobotu v 4:50 se vydali na trasu dlouhou 168 km z Prahy až do Jizerek. Tento závod, který vznikl pod taktovkou Michal Francke jsem se rozhodl od začátku co nejvíce podpořit, a to vše zcela zdarma, a hlavně být oporou v technickém zázemí Michalovi. Od pátku jsme stavěli zázemí závodů a také díky velké pomoci dětského domova Dolní Počernice Martin Lněnička, jsme mohli zajistit krásný start závodu a také zázemí, kde všichni závodníci spali v tělocvičně a mohli společně doladit kdo jaký úsek na závodě poběží a být v tom od začátku až dokonce společně. Je to přesně ukázka toho, jak dokážeme za ty roky s lidmi v tomto prostředí vytvářet krásné akce, ale hlavně tou myšlenkou pro mě je, že chci, aby samotní vychovatelé takové silné zážitky mohli vnímat s těmi dětmi.
Nejde tu o mě, ale o to co dokážu předat a jak dokážu propojit různé světy a pomoci lidem a dětem cítit, že posouvají sami sebe. Je to každodenní práce v terénu a při práci, která není vidět. Samotné vychovatelky (Tety) si samy sakra sáhly na dno, trať nebyla vůbec jednoduchá, poslední třetina závodu je kopcovitá a v náročném terénu, kde závodníci museli zvládnout převýšení přes 500 m. Držet se na trase nebyl jednoduchý úkol, tým se musel vypořádat i se seběhnutím z trasy, při výpadku navigace, ale ani to je nepřimělo závod vzdát a nedoběhnout do cíle. Kluci byli úžasní bojovníci od prvního metru až do posledního. Nejen, že měli úsměv na tváři a bojovnost v očích, ale nikoho z nich by nenapadlo, že by závod nedokončil, stejně tak vychovatelé, kteří s nimi bojovali po celou dobu. Být u toho byla čest a zároveň čistá, upřímná radost. Tu atmosféru, kterou děti cítily díky všem závodníkům, ale i pak samotný vítězný tým, který přišel děti podpořit, když doběhly do cíle byla úžasná a za to Vám všem velké díky. Na trati Hromový tým dětských domovů strávil 19 hodin a došlo i na slzy, kdy do toho dávaly své maximum. Bylo nádherné, že tetám, které je doprovázely tak vždy i přizpůsobily tempo a vlastně jim pomáhaly daný úsek dokončit. Celý závod byl o vzájemné podpoře mezi nimi. Je krásné, že jsou v tom spolu i když to není v tu chvíli nejjednodušší.
Velké díky Martina Komůrková a David Veselý a vůbec všem, kteří v tom se mnou byli tento víkend a za support na kole Petra Volková, tetám Vlaďka Chaluška, Alena Tomanová, Simona Ryplová, Kristýna a i těm nejmenším Terezce, Amálce, Julince, které fandily a celou dobu v tom byly s námi. A v neposlední řadě Radim Koreš, který to šéfoval od volantu 🙂 Velké díky David Cihlář, který zase prováděl celým dnem za mikrofonem. Po celou dobu také sekundoval druhý Hromový tým pod vedením Pavlina Slavatová ve složení: Alena Vratna, Veronika, Klára, Hana a Mirka Pavlů.
Už jsem za ty roky pomohl tolika akcím vzniknout a na tuto jsem opravdu hrdý a uděláme s Michalem a celým týmem Jizerun maximum, abychom doladili vše co se nepovedlo ale hlavně podpořili to co se povedlo. Díky Vám všem a chci jen zdůraznit, je to náš čas, peníze a chuť podporovat sport a děti kolem nás.
Jsme v tom spolu Hromová parta