Přestože celý den panovala opravdu vysoká vedra, počasí nakonec tomuto nočnímu závodu přálo. Po osmé hodině večerní už začalo být příjemně a ve chvíli startu byla teplota i vzduch jako stvořené pro běh. Krásná letní noc, ticho lesa, čelovky a skvělá atmosféra. Lepší podmínky jsme si snad ani nemohli přát.
Ale pojďme pěkně od začátku.
Už krátce po šesté hodině ranní byl na nohou, jak jinak, Tomáš Slavata – člověk, který je autorem celé myšlenky Hromové noční štafety a zároveň organizátorem celé akce. Ten tam pro jistotu dorazil o den dříve. A začalo se stavbou zázemí. Jako první za Tomem dorazil Štěpán a okamžitě se pustil do práce. Společně připravovali zázemí, značili trať, chystali občerstvovací stanice, ozvučení i registraci a průběžně posílali info k účastníkům závodu.
V tom obrovském vedru jim patří obrovská poklona. Nejen, že na přípravu byli sami, ale všechno zvládali v opravdu náročných podmínkách.
Velkou výhodou areálu Adventure Land je perfektní zázemí. Sprchy přišly během dne vhod Tomovi i Štěpánovi, kteří se mohli alespoň na chvíli osvěžit. Večer je pak ocenili i závodníci, kteří po svých výkonech odcházeli osprchovaní, spokojení a připravení na vyhlášení výsledků i další fandění.
Postupně dorazil také náš skvělý fotograf Honza Jirkovský, který po cestě nabral jednu z Péť z Blíž domovu. Nejprve následovalo seznámení s tratí – stylově ze sedla čtyřkolky. A musím říct, že jízda tří lidí na čtyřkolce v takovém terénu byl sám o sobě zážitek. 😄 V jednu chvíli Honza poznamenal: „Myslím, že bych tu trasu klidně došel i pěšky.“ Ale statečně vydržel až do konce a Tomáš nás všechny bezpečně nejen odvezl, ale také přivezl zpátky.
Vyfotilo se několik prvních fotografií, doladila se registrace a už se jen netrpělivě čekalo na první účastníky. Druhá Péťa byla mezitím také na cestě a pomalu se celý areál začínal probouzet. Krátce po šesté hodině večerní se ozval zvuk motoru a červený minibus přivezl první dětský domov – Volyni. Chvíli poté dorazil také Petr ze Stopni to, který měl po celou noc na starosti správnost výsledků.
A pak už to začalo. Jedno auto za druhým přijíždělo do Adventure Landu a celý areál ožíval. Všech jedenáct týmů dorazilo včas před rozpravou. Některé týmy cestou potkaly dopravní komplikace, ale nakonec všichni dorazili.
Obrovský obdiv patří dětským domovům Volyně, VÚ Místo, Kašperky, Liptál, Valašské Meziříčí a Nepomuk, které za námi vážily cestu dlouhou i více než čtyři hodiny. Nejen že přijely podpořit Tomášův závod, ale hlavně umožnily dětem zažít něco výjimečného. Sedly do aut, absolvovaly dlouhou cestu, a přesto vystoupily s úsměvem a dobrou náladou, jako by přijely z vedlejší vesnice. Jsou prostě úžasní. I přesto, že jim Tomáš nabídl startovné a vše zcela zdarma, tak zaplatili startovné, aby tím podpořili celou myšlenku. Nemuseli, ale chtěli a za to jim opravdu patří velký dík.
Po deváté hodině večerní začala rozprava. Přesně taková, jakou Tomáš umí – přátelská, uvolněná a plná srandy. Celá atmosféra byla od začátku velmi rodinná. Všechno bylo vysvětleno srozumitelně, což se ukázalo i během závodu. Nikdo se neztratil, nikdo neudělal žádnou zásadní chybu a všichni si mohli naplno užívat to nejdůležitější – samotný běh.
Ve 22:00 vyběhli první závodníci do noční krajiny.
Na první pohled se trať přes den zdála náročnější, než ve skutečnosti byla. Každý okruh měřil 2,5 kilometru a nabízel převýšení 37 metrů. Ve světle čelovek, mezi stromy a na lesních cestách rozježděných terénními vozy, které Adventure Land využívá při pořádání svých akcí, získala trať úplně jinou atmosféru. Každý okruh byl malým dobrodružstvím.
Někdo přijel závodit na čas, jiný si chtěl odběhnout trailový půlmaraton a další si prostě chtěl vyzkoušet svůj první noční běh. A právě to bylo na celé akci krásné – každý si našel svůj vlastní důvod, proč dorazit, a to celé podpořilo tu krásnou myšlenku propojení a pomoci, kterou Tomáš chce předávat. Děti mezi sebou hodně řešily časy okruhů a chtěly se zlepšovat. A to se jim i dařilo 😊
Každý uběhnutý kilometr má svůj smysl. Sto procent startovného, tedy 5 000 Kč za tým, putuje přímo na podporu sportovních aktivit dětí z dětských domovů prostřednictvím Blíž domovu – na projekt Cesta k Baltu i další aktivity a konkrétní potřeby tam, kde je pomoc právě nejvíce potřeba. A někdy pomoc nesměřuje jen k dětem, ale i k dalším lidem a projektům. Celou akci zafinancoval/postavil sám Tomáš včetně pohoštění.
Tomáš nechce jen přijímat finanční dary. Jeho cílem je nabídnout lidem jedinečný zážitek, za který rádi zaplatí, a zároveň vědět, že jejich peníze pomohou tam, kde mohou skutečně změnit životy. Právě s touto myšlenkou Hromová noční štafeta vznikla. Díky tomu se sport stává skutečnou pomocí. ❤️
Velkou výhodou tratě bylo, že se závodníci po každém 2,5 kilometru, tedy po jednom okruhu, vraceli zpět do centra dění. Mohli si navzájem fandit, povzbuzovat se, doplnit energii na občerstvovací stanici, opláchnout si obličej nebo si jen plácnout s ostatními členy týmu. Díky tomu závod byl velmi živý a nikdo neměl pocit, že je někde sám v lese.
Velký respekt si zaslouží také vychovatelé z dětských domovů. Mnozí z nich celou noc téměř nezamhouřili oka. Nejen kvůli zodpovědnosti za děti, ale hlavně proto, že chtěli být u každého jejich startu i doběhu. Povzbuzovali je, běželi s nimi a často byli zároveň sami členy štafet. Stejně skvělou atmosféru vytvářely i týmy z řad veřejnosti. Někteří přijeli jako zkušení běžci, jiní jako amatéři. Všichni ale přijeli se stejným cílem, užít a vyzkoušet si něco netradičního. A přesně to Hromová noční štafeta nabídla. Moc za to děkujeme i díky Vám ta atmosféra a společná podpora všech, byla úžasná.
Bylo krásné sledovat, jak si závod opravdu užívají úplně všichni. Tomáš patřil mezi ty, kteří za celou noc nezamhouřili oka. Na chvíli se sice pokusil natáhnout do spacáku mezi dvě křesílka, ale dlouho nevydržel. Na otázku, proč si nejde alespoň na chvíli lehnout, odpověděl jednoduše:
„Nemůžu a ani nechci. Chci být připravený, kdyby se cokoliv stalo.“
Naštěstí se nic vážného nestalo. Zachraňoval se pouze jeden kotník, který si vyžádal obvaz, a jinak celý závod proběhl bez jediného vážnějšího problému.
A co na závod říkali samotní účastníci?
„Vůbec nám nepřišlo, že běháme pořád stejný okruh. Každé kolo bylo jiné. Jednou byla úplná tma, pak už začalo svítat a trať vypadala úplně jinak.“
„Jeden okruh Ti svítila čelovka, druhý si běžel za tmy, protože přestala svítit. A musel jsi doběhnout k ostatním než Ti jí někdo půjčí. “ 😊
„Moc děkujeme, že jste něco takového uspořádali. Tohle jsem ještě nikdy neběžel.“
„Příští rok přijedeme znovu.“
Právě tahle slova jsou pro nás tou největší odměnou.
My s Péťou odjíždíme s nádherným pocitem. Už od prvních okamžiků bylo cítit, že se to povedlo. Atmosféra byla neuvěřitelně přátelská, rodinná a přirozená. Tomášovi to nejspíš dojde až s odstupem času. Ale jedno víme už teď jistě. Všichni odjížděli domů s medailí, diplomem, krásným zážitkem a úsměvem na tváři.
Tome, moc děkujeme. Hromová noční štafeta se opravdu povedla. ❤️
Chceme moc poděkovat Petrovi (Stopnito), Mila Janáček za celý areál Adventure Land, Štěpánovi s Alčou, kteří zajistili občerstvení po celou dobu závodu a Vám všem bez, kterých by Hromová štafeta nebyla.
Text Petra Volková
