Páteční dlouhá cesta do dětského domova Fulnek opravdu stála za to. Ještě před besedou jsem si vyzkoušel místní kopečky a otestoval běžecké sněhové podmínky. A pak už jsem zamířil mezi děti.
Zpočátku bylo vidět, že si říkají: „Kdo to zase přijel?“ 
Postupně se, ale při vyprávění mého příběhu atmosféra změnila. Bylo znát, že poslouchají a že je to opravdu zajímá. Ke konci se někteří z nich podělili o své sny a přání, a to bylo velmi hezké a upřímné. Moc děkuji za čaj a krásné chvíle, které jsem s Vámi mohl sdílet. Cesta domů byla dlouhá, ale zpestřil jsem si ji zastávkou v „mekáči“, kde jsem si dal opravdu „zdravou“ večeři 
Díky všem a zase brzy na besedě.
Odkaz fotogalerie:
https://www.facebook.com/photo/?fbid=10230662069591163&set=pcb.10230662069991173