Osvojení

Sen, který se stal skutečností

Možná je můj pohled na život naivní, ale mé činy jsou skutečné. Stejně jako tep srdce, který mne žene dopředu, aby sny mohly dýchat stejně jako já. Vaše podpora je důležitá, moc mi pomáhá. Děkuji vám všem.

Jak jsem získal chlapce do pěstounské péče

 

Foto: Gabriela Kontra : profesionální fotografka kontrag@volny.cz

Start:

Ve 21 letech jsem chlapce získal do pěstounské péče, což vyžadovalo plno zařizování po úřadech, souhlas sociálky, podstoupení psychologických testů, návštěvy rodinné poradny, vlastní byt a vytvoření kvalitního zázemí pro život chlapců. Skutečnost, že jsem strýc chlapců mi nijak nepomohla k jejich získaní do vlastní péče, ba naopak…

Reakce blízkého okolí i přátel byla nejprve skeptická, argumentovali názory, že jsem ještě příliš mladý na tolik povinností a že si tím velmi znesnadním život- mysleli si o mě, že jsem naivní, když chci dokázat převzetí chlapců do vlastní péče a pokládali to za neuskutečnitelné

Okolí nepřemýšlelo o dětech, ale o mém štěstí – věděli, že mi to přinese hodně starostí, ale nezvážili pozitiva, co to pro kluky a pro mě přinese

Chci oslovit všechny lidi

Chci oslovit všechny lidi, kterým se nelíbí problematika dětí v dětských domovech, kteří se zajímají o problematiku dětí v DD a chtějí pomoci anebo jsou ve stejné situaci jako jsem byl já, ale nevědí jak začít.

Měli bychom se zajímat o problémy dětí zdětských domovů, sami bychom měli aktivně vstupovat do dětských domovů a dát na vědomí dětem vědomí, že nejsou sami a máme o ně zájem, že jim dokážeme podat záchranou ruku. Můžeme se snimi setkat na mnoha nezávazných akcích dětských olympiádách, dnech otevřených dveří,není to nějaký výběr, ale je nutné poznat, co děti potřebují a co my cítíme.

Nebát se, že děti z dětských domovů jsou špatné. Jsou to obyčejné děti, co potřebují lásku a péči, což jim dětský domov nedokáže v plné miře bohužel poskytnout. Stále více dětí je v dětských domovech, což vypovídá o nezodpovědnosti rodičů.

Chci kluky vychovat, aby měli dost sil a rodinné zodpovědnosti udělat stejný čin jako já

  • dát život dětem – podchytit jejich růst a poskytnout jim azyl
  • pro mě je představa toho, že vychovávám dvě děti a ještě budu mít svoje další, uspokojující.
  • dospělí a jejich problémy se odražejí hlavně na dětech.Je nevhodné, aby děti strádali jako já v rodině. Je obtížné si utvořit vlastní představu o zdravé rodině, když naše rodina ji nám její formu neukázala
  • měli bychom dát dětem co nejvíce našeho času, protože vnich je naše budoucnost
  • v mladém věku můžeme dětem tolik dát, máme kním blíž a snáze pochopíme to, co jsme nedávno prožívali sami a dokážeme jim poradit a pomoci
  • dnešním trendem je upřednostňovat kariéru před rodinou, ale kariéra je pomíjivá, když se člověk ohlédne zpět, je pro něj nakonec přednější jeho rodina a blízcí, než dosažené úspěchy v kariéře
  • i při pěstounské péči mi zůstávalo dost sil ktomu, abych mohl realizovat vlastní sny: stat se profesionálním sportovcem Dukly Praha a závodit na evropské úrovni – a být příkladem pro moje děti
  • nestačí být člověkem, který finančně přispívá na dětské domovy, děti z detských domovů především potřebují lásku a péči od lidí a ta je možná jen tehdy, pokud si děti vezmeme do pěstounské péče nebo osvojíme.
  • pro mladé lidi není pěstounská péče nedostupná, většina úřadů mi vyšla vstříc, samozřejmě až poté, co se ujistili, že můj přístup je upřímný a mám trvalý zájem o převzetí dětí.
  • z mých zkušeností mohu říci, že mi stát velmi pomohl, vyšel mi vstříc při obstarání bytu a poskytl mi finanční podporu při přípravě domova pro kluky každý měsíc mi zasílá stát peníze na nejnutnější výbavu pro kluky

Teď mi je 30 let. Tomáš (19 let) se vydal svou cestou a Mirek (21 let) dokončil studium na hotelové škole. Oba se přitom aktivně věnují sportu. Já sám stále profesionálně sportuji na světové úrovni, přičemž ke sportu vedu i další – trénuji atletickou mládež v Atletika Tábor. Důležitou součástí mého života je ale především podpora dětí z dětských domovů (např. na dětském domov capu). Snažím se pomáhat a být dobrým příkladem pro ostatní, aby se nebáli plnit si své sny, jít za svým cílem a aby se pokusili pomoci někomu jinemu.

Rok 1998 mne tady bylo 18 let a klukům 6 a 8 let. byl jsem plný idealů.

 

Mireček horolezec 1997

Tomáš a Míra taborák 1998

Tomášek 1997

Míra 1997, akorát vstal

Jaký mám vztah s mými kluky

  • kluci mají zázemí, mají se o koho opřít, vědí, že nejsou sami. Vzniklo mezi námi velké a silné přátelské pouto.
  • dokázal jsem svoje slova uskutečnit.
  • když se dívám na kluky, znám důvod, proč jsem si je vzal, a dokáže mě to pozvednout nad starostmi života.
  • díky svému činu jsem získal opravdové přátele , na které se mohu spolehnout – člověk se hodně dozví o sobě skrze druhé. Citím to, že mi kluci dali mnohem víc než já jim. Naučil jsem se být zodpovědný vůči svému životu a tím pádem i vučí klukům.
  • být s kluky mi dává naplnění užívám si to, jak žiju. Dávám svou energii do chlapců a společně hodně poznáváme, podnikáme výlety do přírody, jezdíme na cyklistické výlety i závody, podnikáme horolezecké aktivity máme hodnotnější program, než většina mých vrstevníků
  • vždy jsem chtěl, aby se mnou zapomněli na starosti a bolest, kterou měli tenkrát v srdci
  • chtěl jsem jim dokázat, že tu jsem hlavně pro ně a že se o ně postarám

Já jen věřím, že když člověk jde za svým snem, tak dokáže hýbat světem kolem sebe. Není to tak, že svět a společnost utváří věci v našem životě, je to tak, jak si svět utváříme sami, pak dokážem hýbat skalami a bojovat za velké věci, které se navždy zapíšou do dějin a hlavně našich srdcí. My jsme svět a my ho utváříme a Já jen poznal tu sílu a dokázal s ní hýbat, nikoli pro sebe, ale pro ty, co to potřebují a jsou v mém srdci to nejcennější.

 

 

 

 

 

Napsat komentář